Půdy a půdní pokryv České republiky

Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Úvod
  2. Faktory a podmínky půdotvorného procesu
  3. Půdy České republiky
  4. Podklady pro seminář
  5. Odkazy na další zdroje

Úvod

Půda patří k přírodním složkám, s nimiž se setkáváme v běžném denním životě, je jedním ze základních výrobních prostředků člověka. Půdní pokryv České republiky je velmi pestrý, což je dáno rozmanitostí přírodních složek, z nichž řada je i půdotvornými činiteli.

Faktory a podmínky půdotvorného procesu

Půda vzniká působením půdotvorných činitelů, které dělíme do dvou hlavních skupin. Jsou to půdotvorné faktory a podmínky půdotvorného procesu. Faktory působí při vzniku půd přímo, podmínky naopak přes svůj vliv na půdotvorné faktory. Za půdotvorné faktory považujeme půdotvorný substrát (matečnou horninu), podnebí, biologický faktor, podzemní vodu a vliv člověka. K podmínkám půdotvorného procesu řadíme reliéf a čas (stáří půdy).

Půdotvorný substrát

Půdotvorný substrát je výchozím materiálem, ze kterého půda vzniká, a předmětem  přeměn probíhajících v půdě. Petrologické složení substrátu ovlivňuje rychlost tvorby půdy (zvětrávání pevných hornin), s tím související hloubku půdy a její zrnitostní složení (texturu), na kterém závisí fyzikální, fyzikálně-chemické biologické a další půdní vlastnosti. Chemismus se při vývoji půd nejvýrazněji uplatňuje  v souvislosti s obsahem bází (Ca, Mg), na jejichž množství závisí rychlost vyluhování půdy. Vedle obsahu vápníku, hořčíku a hlavních rostlinných živin – draslíku a fosforu (tzv. minerální síly substrátu) – je důležitá zejména přítomnost uhličitanů jednomocných kationů, hlavně sodíku, a lehce rozpustných solí – síranů a chloridů, které mohou způsobovat zasolení půd.

Podnebí

Podnebí je dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje směr, intenzitu a rychlost pochodů v půdě. Na teplotě, množství a rozložení srážek během roku závisí, zda dochází k vynášení látek vzlínající vodou (v suchém, aridním podnebí, kde převládá výpar) nebo k vyluhování (ve vlhkém, humidním podnebí, kde převládá infiltrace). Podnebí se při tvorbě půd uplatňuje určujícím způsobem.
Klima celého území České republiky je sice dáno její polohou v mírném klimatickém pásu, přesto se však podnebné poměry jednotlivých částí území mohou podstatně lišit, což se projevuje v odlišném vývoji půd daného území. Vztahy mezi klimatem a tvorbou půd jsou značně složité, zejména s ohledem na interakci s jinými faktory a podmínkami půdotvorného procesu. Přesto lze v nejobecnější rovině s jistým omezením konstatovat, že klima teplé oblasti je (či spíše v časnějších obdobích mladších čtvrtohor bylo) příznivé černozemnímu (případně zasolovacímu) půdotvornému procesu, klima oblasti mírně teplé pochodu vnitropůdního zvětrávání a illimerizačnímu procesu, zatímco klima chladné většinou podmiňovalo uplatnění procesu podzolizačního.

Biota

Biologický faktor působení hlavně prostřednictvím vegetace, která je vedle účasti edafonu jediným dodavatelem organické hmoty – výchozího materiálu k tvorbě humusu. Dále se podstatně ovlivňuje mikrobiální život a tím i hospodaření s živinami, zejména s dusíkem. V našich podmínkách měly/mají rozhodující vliv na vývoj půd dva základní krajinné ekosystémy – lesy a stepi, popř. lesostepi.
Lesní porosty zpravidla vytvářejí jen malé množství hodnotného humusu (poměrně chudý kořenový systém, opad se hromadí na povrchu půdy, je buď mineralizován nebo se mění v surový humus) a silným okyselováním působí ve směru půdního vyluhování. Původní stepní případně lesostepní porosty naopak svým bohatě rozvinutým kořenovým systémem podporují humifikaci přímo v minerální hmotě půdy a akumulací minerálních látek spolupůsobí při odolnosti vůči vyluhování.

Podzemní voda

Podzemní voda spolu s vodou povrchovou ovlivňuje celkové vláhové poměry v půdě. Vysoký obsah vody vede fyzikálně-chemickým a chemickým změnám a tím k uplatnění oglejení nebo glejového procesu. Vysoká vlhkost zpomaluje rozklad organických látek a podporuje jejich hromadění (ulmifikaci-rašelinní). Jindy podzemní voda bohatá na rozpuštěné minerální látky způsobuje zasolení.
Podle stupně uplatnění ovlhčení při genezi půdy můžeme hovořit o půdách anhydromorfních, u kterých se významně ovlhčení neprojevovalo, dále o půdách semihydromorfních, u kterých šlo převážně o účinky sezónního převlhčení svrchních částí povrchovou vodou, a konečně i o půdách hydromorfních, na jejichž vzniku (i při tvorbě samotného substrátu) se významně podílela voda, a to zejména voda podzemní.

Vliv člověka

Vliv člověka na půdu se projevuje různým způsobem, a to jak v příznivém, tak i nepříznivém smyslu: zvyšuje hloubku prohumózněné vrstvy, způsobuje pronikavé změny ve fyzikálních, fyzikálně-chemických i biologických vlastnostech půd aj. Na druhé straně však kultivační činnost způsobuje úbytek humusu v proorávané vrstvě, vystavuje půdu zvýšeným účinkům  eroze, kontaminuje ji cizorodými látkami.

Reliéf

Reliéf ovlivňuje především ostatní činitele: klima v závislosti na nadmořské výšce a expozici stanoviště, rozložení matečných substrátů, vodní režim území aj. Přímo na tvorbu půdy působí ovlivňováním intenzity infiltrace, hlavně však rušivě prostřednictvím eroze a akumulace.

Stáří půdy

Stáří půdy je časový úsek, po který nerušeně působí soubor přibližně stejných půdotvorných faktorů. Stáří půd se projevuje v jejich zralosti. Čím je půda starší, tím je půdní profil zpravidla lépe vyhraněn. Zralost půdy se může opět projevovat jak v kladném, tak i v záporném směru.
 

Půdy České republiky

Vlivem půdotvorných činitelů dochází k půdotvorným procesům, jako jsou např. zvětrávání, humifikace, eluviace a iluviace, zasolování, oglejení a glejový proces, které dávají půdám charakteristické znaky a vlastnosti, jež jsou východiskem pro půdní klasifikace. Základní klasifikační (taxonomickou) jednotkou v pedologii je půdní typ, který se definuje jako skupina půd charakterizovaná obdobnými morfologickými a analytickými znaky, která se vyvíjela pod vlivem určitého souboru půdotvorných činitelů.

Na území našeho státu se vyskytují tyto hlavní půdní typy: černozem, černice, smonice, šedozem, hnědozem, illimerizovaná půda, pseudoglej, surová půda, ranker, rendzina, pararendzina, hnědá půda, podzol, nivní půda, glej, rašeliništní půda.

Černozemě (ČM) jsou rozšířeny v našich nejsušších a nejteplejších oblastech (HS = 450 - 600 mm,  tr   > 8 °C), kde se uchovávají  díky zemědělské kultivaci.
Poměrně časté jsou u nás černice, hlavně v nízkých polohách (Polabí, jižní Morava), vyskytují se nejčastěji v nivách při jejich vnějších okrajích.
Smonice zaujímají na území České republiky zvláštní postavení, a to jednak izolovaným výskytem ve střední Evropě daleko od svého centra na Balkáně, a jednak rozšířením pouze na Chomutovsku na třetihorních jílech.
Plošně málo zastoupeny jsou i šedozemě, a to hlavně na Královéhradecku, částečně i na Hané, rozšíření šedozemí zpravidla nepřesahuje 300 m n. m. Půdotvorným substrátem jsou výhradně spraše.
V nižším stupni pahorkatin, popř. v okrajových částech nížin se pod původními dubohabrovými lesy vytvořily hnědozemě (HM). Půdotvorným substráte je nejčastěji spraš, sprašová hlína, popř. i smíšená svahoviny.
Illimerizované půdy (IP) jsou značně rozšířeny ve středních výškových polohách, zejména v pahorkatinách a vrchoviny, nejhojněji mezi 250 - 500 (600) m n. m.
Pseudogleje se ve středních výškových stupních často střídají s illimerizovanými půdami, jsou to typické půdy našich pánví (Českobudějovické, Třeboňské, Chebské, Ostravské).
Surové půdy nacházíme na četných, plošně však nevelkých lokalitách středních a vyšších poloh, kdy se při jejich tvorbě především uplatnil výstup skalního podloží blízko k povrchu.
Rankery se vyskytují v podobných polohách jako surové půdy, zejména v reliéfově členitých středních a vyšších polohách se  suťovými lesy.
Na silně karbonátových horninách – vápencích a dolomitech se vytvářejí rendziny, které jsou u nás nejvíce zastoupeny v krasových oblastech.
Pararendziny jsou určitou obdoba hnědých půd na zvětralinách karbonátově-silikátových hornin, jako jsou vápnité břidlice, pískovce, opuky apod. Jejich výskyt není závislý, stejně jako u rendzin, na klimatu, ale na substrátu.
Hnědé půdy jsou našim nejrozšířenějším půdním typem. Vyskytují se jak v pahorkatinách a vrchovinách, tak i v horách. Původní vegetací byly listnaté lesy (dubohabrové až horské bučiny), jako matečný substrát se uplatňují všechny horniny skalního podkladu.
V nejvyšších horských polohách, ve velmi vlhkém a chladném klimatu, jsou zastoupeny podzoly, které vznikaly podzolizací hlavně pod původními smrkovými lesy.
Podél větších vodních toků se vyskytují nivní půdy, které vyplňují dna údolí. Prostorově nejrozšířenější  jsou v nížinách, kde půdotvorným substrátem jsou nivní uloženiny a původní vegetací byly lužní lesy, druhotně pak nivní louky.
Po celém území ČR se vyskytují gleje, a to hlavně v nivách vodních toků a v zamokřených úpadech. Centrem jejich rozšíření jsou pahorkatiny a vrchoviny, kde původními porosty byly luhy, popř. zamokřené kyselé louky.
Vodohospodářsky významnou roli sehrávají rašeliništní půdy, které jsou vytvořeny intenzivní akumulací slabě rozložených rostlinných zbytků v silně zvodnělém prostředí.

Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

  1. Popište jednotlivé půdotvorné procesy a diagnostické půdní horizonty.
  2. Charakterizujte půdy a půdní pokryv ČR.
  3. Půdní mapa Československa 1 : 500 000 a další mapová díla s tematikou půd, půdního pokryvu a půdního fondu a jejich půdně geografická interpretace
  4. Eroze půd v ČR – stav, příčiny, výpočty erozního poškození, možnosti zlepšení

Doporučená literatura:

L. Buzek: Půdní fond a jeho ochrana. Ostravská univerzita, Ostrava 1995
A. Hynek: Půdní pokryv krajiny. FOLIA XXV, Geographia, 1984,11:44-54
M. Holý: Eroze a životní prostředí. ČVUT, Praha 1994
J. Němeček, M. Tomášek: Geografie půd ČSR. Academia, Praha 1983
Půdní mapa Československa 1 : 500 000 (1973) + další mapy z archívu mapovny
M. Tomášek: Půdy České republiky. ÚÚG,  Praha 2000

Odkazy na další zdroje

birds

Návrat na hlavní stránku

Nahoru