wz

Chráněná území České republiky


Návrat na stránku Krajina a ochrana přírody
Návrat na hlavní stránku


Zákon určuje několik typů chráněných území. K nejcennějším náleží území zvláště chráněná. Podle charakteru a velikosti území se rozlišují na velkoplošná a maloplošná.
 

Velkoplošná zvláště chráněná území

Velkoplošná chráněná území

Národní parky jsou rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam.

Chráněné krajinné oblasti  jsou rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin mimo les, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí.
 

Maloplošná zvláště chráněná území

Maloplošná chráněná území

Maloplošná zvláště chráněná území se člení do následujících kategorií:

Národní přírodní rezervace představují území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf vázány jedinečné ekosystémy významné z národního až mezinárodního hlediska.

Národní přírodní památky jsou území, kde předmětem ochrany je většinou jen jedna přírodní složka – geologický či geomorfologický jev, mineralogické či paleontologické naleziště, místo výskytu vzácných druhů organismů, případně místa vysoké estetické hodnoty.

Přírodní rezervace a přírodní památky jsou co do předmětu ochrany obdobou kategorií národních, mají však význam regionální nebo lokální. Přírodní rezervace a přírodní památky spadají do pravomoci okresních úřadů nebo, pokud se nalézají na území národních parků a chráněných krajinných oblastí, do pravomoci jejich správ. Tyto orgány chráněná území vyhlašují, odpovídají za jejich stav a zajišťují trvalou péči o ně.

V současné době jsou v České republice čtyři národní parky: Krkonošský národní park (o rozloze 35,9 tis. ha), Národní park Šumava (68,3 tis. ha), Národní park Podyjí (6,1 tis. ha), Národní park České Švýcarsko (7,5 tis. ha), a 25 chráněných krajinných oblastí. Celkově je chráněno asi 15 % území státu, což odpovídá stavu ve srovnatelných evropských zemích. Kromě toho existuje přes 2200 samostatných maloplošných zvláště chráněných území (M-CHÚ: národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky) s celkovou rozlohou cca 94 00 ha, což představuje 1,2 % rozlohy státu.

Tabulka 1:  Zvláště chráněná území (výměra v ha)
 

Rok

Národní parky
CHKO
M-CHÚ
Počet
Rozloha
Počet
Rozloha
Počet
rozloha
1960
-
-
   2
  21 700
  365
22 373
1970
1
   38 500
   7
385 200
  524
28 784
1980
1
   38 500
19
999 200
  700
41 039
1991
3
111 120
 24 
 1 042 365
1291
67 427
2004
4
119 020
24
 1 042 517
2240
94 110

Dalšími nástroji územní ochrany přírody jsou přírodní parky a přechodně chráněné plochy, které mohou vyhlásit okresní úřady obecně závazným předpisem. 

Přechodně chráněné plochy jsou území vyhlašovaná na omezenou, předem stanovenou dobu nebo na každoročně se opakující časový úsek. Cílem je chránit dočasný nebo nepředvídaný výskyt vzácných přírodnin, resp. stabilizovat po určitou dobu dochovaný stav pro vědecký výzkum či studijní účely. 

Se vstupem České republiky do Evropské unie souvisí i vyhlašování soustavy Natura 2000, jejímž cílem je ochrana biodiverzity zachováním nejvhodnějších přírodních lokalit a nejohroženějších druhů rostlin a živočichů v Evropě. Soustavu Natura 2000 tvoří dva typy území, ptačí oblasti a evropsky významné lokality.

Z hlediska mezinárodně uznávaných kategorií nebo dohod jsou některá naše zvláště chráněná území klasifikována v následujících kategoriích:

Tabulka 2: Přehled mokřadů mezinárodního významu České republiky
Jméno mokřadu
Rok vyhlášení
Rozloha (ha)
Lednické rybníky 
1990 
  650
Novozámecký a Břehyňsky rybník 
1990 
  923
Třeboňské rybníky 
1990 
    10 165
Šumavská řašeliniště 
1993 
6 371
Krkonošská rašeliniště 
1993 
   230
Litovelské Pomoraví 
1993 
5 122
Mokřady dolního Podyjí 
1993 
     11 500
Poodří 
1993 
1 500
Třeboňská rašeliniště 
1993 
1 080
Mokřady Liběchovky a Pšovky 
1997 
  350

 

Evropská ekologická síť (European Ecological Network – EECONET) si klade za cíl vytvořit společnou územně propojenou síť, zabezpečující ochranu, obnovu a nerušený vývoj ekosystémů a krajin nesporného evropského významu, integrovanou s ostatními způsoby využití. Tento projekt bude pak třeba legislativně i ekonomicky zabezpečit. Územní systémy ekologické stability (ÚSES) představují naši národní ekologickou síť. EECONET rozšiřuje tuto síť o tzv. zóny zvýšené péče o krajinu.
Klíčová území EECONET jsou části krajiny se soustředěnými přírodními hodnotami celonárodního a celoevropského významu. Biokoridory evropského významu představují dálkové migrační trasy organismů národního a evropského významu, spojující biocentra.
 

Ze souboru zvláště chráněných území České republiky byly do této sítě zařazeny Národní přírodní památka Blanice a Národní přírodní rezervace Břehyně–Pecopala.

birds

Návrat na hlavní stránku

Nahoru