Chráněná území České republiky

Zákon určuje několik typů chráněných území. K nejcennějším náleží území zvláště chráněná. Podle charakteru a velikosti území se rozlišují na velkoplošná a maloplošná.
 

Velkoplošná zvláště chráněná území

Národní parky jsou rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam.

Chráněné krajinné oblasti  jsou rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin mimo les, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí.
 

Maloplošná zvláště chráněná území

Maloplošná zvláště chráněná území se člení do následujících kategorií:

Národní přírodní rezervace představují území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf vázány jedinečné ekosystémy významné z národního až mezinárodního hlediska.

Národní přírodní památky jsou území, kde předmětem ochrany je většinou jen jedna přírodní složka – geologický či geomorfologický jev, mineralogické či paleontologické naleziště, místo výskytu vzácných druhů organismů, případně místa vysoké estetické hodnoty.

Přírodní rezervace a přírodní památky jsou co do předmětu ochrany obdobou kategorií národních, mají však význam regionální nebo lokální. Přírodní rezervace a přírodní památky spadají do pravomoci okresních úřadů nebo, pokud se nalézají na území národních parků a chráněných krajinných oblastí, do pravomoci jejich správ. Tyto orgány chráněná území vyhlašují, odpovídají za jejich stav a zajišťují trvalou péči o ně.

V současné době jsou v České republice čtyři národní parky: Krkonošský národní park (o rozloze 35,9 tis. ha), Národní park Šumava (68,3 tis. ha), Národní park Podyjí (6,1 tis. ha), Národní park České Švýcarsko (7,5 tis. ha), a 25 chráněných krajinných oblastí. Celkově je chráněno asi 15 % území státu, což odpovídá stavu ve srovnatelných evropských zemích. Kromě toho existuje přes 2200 samostatných maloplošných zvláště chráněných území (M-CHÚ: národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky) s celkovou rozlohou cca 94 00 ha, což představuje 1,2 % rozlohy státu.

Tabulka 1:  Zvláště chráněná území (výměra v ha)
 

Rok	Národní parky		CHKO		M-CHÚ
	Počet	Rozloha	Počet	Rozloha	Počet	rozloha
1960	-	-	2	21 700	365	22 373
1970	1	38 500	7	385 200	524	28 784
1980	1	38 500	19	999 200	700	41 039
1991	3	111 120	24	1 042 365	1291	67 427
2004	4	119 020	24	1 042 517	2240	94 110

Dalšími nástroji územní ochrany přírody jsou přírodní parky a přechodně chráněné plochy, které mohou vyhlásit okresní úřady obecně závazným předpisem. 

Přechodně chráněné plochy jsou území vyhlašovaná na omezenou, předem stanovenou dobu nebo na každoročně se opakující časový úsek. Cílem je chránit dočasný nebo nepředvídaný výskyt vzácných přírodnin, resp. stabilizovat po určitou dobu dochovaný stav pro vědecký výzkum či studijní účely. 

Se vstupem České republiky do Evropské unie souvisí i vyhlašování soustavy Natura 2000, jejímž cílem je ochrana biodiverzity zachováním nejvhodnějších přírodních lokalit a nejohroženějších druhů rostlin a živočichů v Evropě. Soustavu Natura 2000 tvoří dva typy území, ptačí oblasti a evropsky významné lokality.

Z hlediska mezinárodně uznávaných kategorií nebo dohod jsou některá naše zvláště chráněná území klasifikována v následujících kategoriích:

• Biosférické rezervace (BR), představující reprezentativní ekologické oblasti využívané jako monitorovací plochy pro projekty programu Člověk a biosféra (MAB). Biosférické rezervace postupně plní funkci klíčových oblastí pro ochranu druhů a biologické diverzity. V nárazníkových a přechodových zónách BR by mělo docházet k obnovení narušených ekosystémů, k vytváření interdisciplinárních vazeb pro zajišťování trvale udržitelného rozvoje a hospodaření se zdroji. Součástí světové sítě BR je i šest velkoplošně chráněných území v ČR (Krkonošský národní park, CHKO Křivoklátsko, CHKO Pálava – BR Dolní Morava, NP a CHKO Šumava, CHKO Třeboňsko, CHKO Bílé Karpaty).
• Mokřady (evidované v rámci Ramsarské úmluvy) se rozumí území s močály, slatinami, rašeliništi a vodami přirozenými nebo umělými, stojatými i tekoucími, trvalými i dočasnými. Ramsarská konvence ukládá jako jednu ze základních povinností účastnických států vybrat na svém území alespoň jeden mokřad, který svými přírodními hodnotami odpovídá schváleným kriteriím, a zařadit ho do seznamu mokřadů mezinárodního seznamu. V současné době je do tohoto seznamu zapsáno celkem 10 lokalit z České republiky o celkové rozloze 37 099 ha. Tyto lokality lze rozdělit na tři rozdílné soubory vzhledem k převažujícímu charakteru mokřadu:
• rašeliniště (7 220 ha),
• rybniční soustavy (12 907 ha)
• mokřady vázané na nivní polohy podél říčních toků (16 972 ha).

Evropská ekologická síť (European Ecological Network – EECONET) si klade za cíl vytvořit společnou územně propojenou síť, zabezpečující ochranu, obnovu a nerušený vývoj ekosystémů a krajin nesporného evropského významu, integrovanou s ostatními způsoby využití. Tento projekt bude pak třeba legislativně i ekonomicky zabezpečit. Územní systémy ekologické stability (ÚSES) představují naši národní ekologickou síť. EECONET rozšiřuje tuto síť o tzv. zóny zvýšené péče o krajinu.
Klíčová území EECONET jsou části krajiny se soustředěnými přírodními hodnotami celonárodního a celoevropského významu. Biokoridory evropského významu představují dálkové migrační trasy organismů národního a evropského významu, spojující biocentra.
 

• Území s Evropským diplomem Rady Evropy. Evropský diplom se uděluje na základě doporučení specialistů Rady Evropy zvláště chráněným územím, která mají vysoký stupeň ochrany a je o ně dobře pečováno. Diplom se uděluje na dobu 5 let a z území ČR jej obdržely Národní park Podyjí, Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty a Národní přírodní rezervace Karlštejn.

• Biogenetické rezervace jsou chráněná území přírody, vybraná experty Rady Evropy jako reprezentativní vzorky rozmanitých typů ekosystémů a stanovišť vzácných a ohrožených druhů rostlin či živočichů. Celoevropská síť těchto biogenetických rezervací poskytuje členským státům možnost provádět výzkum jednotlivých význačných ekosystémů a druhů a sledovat účinnost ochranných opatření pro ně. Výběr je založen na dvou kritériích:

• hodnota z hlediska ochrany přírody, tj. typičnost, unikátnost, vzácnost či ohroženost,

• efektivnost statutu ochrany a způsobů péče.

Ze souboru zvláště chráněných území České republiky byly do této sítě zařazeny Národní přírodní památka Blanice a Národní přírodní rezervace Břehyně–Pecopala.

Návrat na hlavní stránku

Nahoru