Klimatické poměry České republiky

Návrat na hlavní stránku

Obsah

Úvod
Synoptické (povětrnostní) situace
Rozložení a chod meteorologických prvků
Povětrností singularity
Klimatické oblasti
Podklady pro seminář
Odkazy na další zdroje

Úvod

Významnou roli pro utváření podnebí mají následující faktory a podmínky: zeměpisná šířka, poloha vzhledem k oceánu, reliéf, nadmořská výška, ráz aktivního povrchu a hospodářská činnost společnosti, které můžeme považovat za invarianty (neproměnné). V atmosféře však neustále probíhají fyzikální pochody, jejichž vliv se projevuje advekcí a převládáním určitých typů vzduchových hmot a vznikem příznačných povětrnostních situací. Tyto faktory, vycházející z okamžitého stavu atmosféry, označujeme za dynamické (proměnné).

Pro pochopení povětrnostních, a tím i klimatických poměrů, je třeba si uvědomit mechanismus všeobecné cirkulace atmosféry v mírném pásu, v němž Česká republika leží. V průběhu roku se u nás převážně vyskytují vzduchové hmoty mírného pásu, mohou se však vyskytovat i vpády arktického vzduchu (hlavně v zimě) i vzduchu tropického (hlavně v létě). Jednotlivé povětrnostní situace určitého typu trvají v průměru 3 - 5 dní, dochází k rychlému střídání povětrnostních situací různého typu. Ze všech vyskytujících se povětrnostních situací u nás připadá 25 % na 3 synoptické situace: západní cyklonální situace (Wc), brázdu nízkého tlaku nad střední Evropou (Bc), anticyklónu nad střední Evropou (A).

Synoptické (povětrnostní) situace

Západní cyklonální situace (Wc)

Západní cyklonální situace se vyznačuje výrazným vlivem Atlantského oceánu (tlaková výše je u Azorských ostrovů) na evropské počasí. Pohyb frontálních systémů řídí tlaková níže, která se pohybuje z oblasti Islandu nad jižní Skandinávií. Je-li tato níže hluboká, rychlost větru dosahuje značných rychlostí. Rychle postupující fronty bývají doprovázeny výraznou oblačností zasahující od Skandinávie přes střední Evropu často až do Středomoří. Čím blíže ke středu tlakové níže, tím je oblačnost mohutnější a srážková činnost intenzivnější. Na návětrných svazích Krušných hor jsou srážky silnější, naopak na závětrných svazích hor jsou srážky slabší. Za oblast srážkového stínu můžeme považovat například Žatecko, kde v ročním úhrnu spadne jen kolem 400 mm srážek, zatímco na hřebenech Krušných hor zhruba o 1000 mm více. Fronty se při západní cyklonální situaci pohybují dosti rychle (teplá fronta kolem 40 km/hod., studená fronta kolem 80 km/hod.).
Vyskytuje-li se tato situace v dlouhém období na konci jara a začátkem léta, dochází k tzv. medardovské cirkulaci (převládající západní oceánské proudění). Letní počasí je doprovázeno poměrně nízkými denními teplotami, zimní počasí naopak nepřináší příliš velké mrazy. V nížinách se dešťové srážky střídají se sněhovými, na horách bývá dost sněhu, ale může se vyskytovat také déšť.

Brázda nízkého tlaku nad střední Evropou (Bc)

Zataženo s občasným deštěm nebo zataženo s občasným sněžením – tak by mohly znít předpovědi počasí při tomto povětrnostním typu. Při této situaci se nikde v Evropě nevyskytuje oblast vyššího tlaku vzduchu, rozdíly jsou pouze v teplotě vzduchu. Ty budou nízké hlavně v západní Evropě, kam po zadní straně brázdy nízkého tlaku vzduchu proniká studený oceánský vzduch od severozápadu, naopak ve východní Evropě jsou, v důsledku jihozápadního proudění po přední straně brázdy, teploty vyšší. Ve střední Evropě a často právě nad naším územím dochází k výraznému teplotnímu kontrastu, který může být příčinou nebezpečných jevů, jako záplav v létě a sněhových kalamit v zimě.
Četnost brázd nízkého tlaku vzduchu v průběhu roku ovlivňuje celkové roční úhrny srážek. Vyskytují-li se brázdy hodně v zimě, pak přinášejí časté sněžení. Sněhová pokrývka v našich horách se dostává přes hranici dvou metrů a vytváří vláhovou rezervu pro jarní měsíce. Při prudkém jarním tání se ale rozvodňují řeky a problémy může činit i plovoucí led. V jarním období přináší brázda nízkého tlaku dostatek vláhy pro růst vegetace. Na konci jara a na počátku léta bývá nepříjemná pro senoseč a také tím, že vytváří vhodné podmínky pro šíření plísňových chorob, hlavně plísně bramborové. Na podzim bývá zdrojem plískanic.

Anticyklóna nad střední Evropou (A)

Patří k nejčastějším situacím a obvykle vzniká z výběžku azorské anticyklóny. Ten pronikne často daleko na sever, kde se od něho oddělí jádro vysokého tlaku. To zabraňuje pronikání frontálních poruch do střední Evropy. Sestupné vzduchové proudy v oblasti tlakové výše jsou nevhodné pro vznik oblačnosti, a proto při této povětrnostní situaci, kdy střed tlakové výše leží v blízkosti našeho území, můžeme očekávat slunné a teplé počasí.
Nápadné zvýšení četnosti této situace je v létě a na podzim. Zvláště v srpnu, září a říjnu je téměř 20 % dnů ovlivněno tímto typem. Na celém území se projevuje silný vliv místních orografických poměrů. V teplém ročním období se srážky vyskytují jen ojediněle, a to v podobě bouřek. V zimě se vyskytují nepatrné srážky v podobě mrholení a nízké oblačnosti téměř na celém území republiky. Na horách jsou za této situace vždy kladné teplotní anomálie, v nížinách, zvláště v zimě, jsou často odchylky záporné (inverze). V důsledku mohutné oblačnosti je v zimě v nížinách malý sluneční svit (inverze), zatímco na horách převládá ideální zimní počasí se slunečním svitem, nízkou vlhkostí a slabým větrem. Na jaře a v létě je slunečný svit všude značný (na horách i v nížinách).

Rozložení a chod meteorologických prvků

Pro ráz krajiny mají, vedle množství slunečního záření, které je hlavním energetickým zdrojem povětrnostních dějů, rozhodující vliv teplota vzduchu a srážkové poměry, a to jak jejich časový chod během roku, tak i prostorové rozložení.
Rozložení teplot vzduchu je ovlivňováno hlavně nadmořskou výškou. Průměrné roční teploty vzduchu jsou nejvyšší v Praze (10,1° C) a v Hodoníně (9,5 °C), nejnižší na Sněžce (0,2 °C) a na Pradědu (0,9 °C), průměrná hodnota teploty vzduchu pro celé území ČR je 7,3 °C. Roční chod teplot vzduchu je vyjádřen průměrnými teplotami jednotlivých měsíců a extrémními průměrnými měsíčními teplotami. Absolutní maximum teploty vzduchu (40,2 °C) bylo naměřeno v Praze i na dalších místech v roce 1983, absolutní minimum teploty vzduchu (-42,2 °C) bylo naměřeno v Českobudějovické pánvi (v Litvínovicích) v roce 1929.

Roční chod teploty

Rozdělení a množství srážek je určováno polohou vůči převládajícímu proudění (závětrné a návětrné svahy) a nadmořská výška. Nejdeštivějšími oblastmi jsou Jizerské hory (maximum přes 1700 mm za rok), Moravskoslezské Beskydy, Hrubý Jeseník a Šumava, kde se roční srážkové úhrny pohybují kolem 1500 mm. Nejsušší oblasti leží ve srážkovém stínu Krušných hor – Žatecko, Podřipsko, Kladensko, a dále i jižní Morava (vliv Českomoravské vrchoviny a předhůří Alp), kde je roční úhrn srážek kolem 450 mm. Z hlediska ročního chodu srážek se jedná u kontinentální typ, vyznačující se převahou srážek v letním pololetí nad srážkami zimního pololetí.

Roční chod srážek

Povětrností singularity

Jako singularity označujeme poměrně pravidelné výrazné odchylky denních hodnot meteorologických prvků od jejich shlazeného průměrného chodu v dané části roku, podmíněné zvýšeným výskytem určitých povětrnostních situací v dané geografické oblasti. Tyto odchylky jsou víceméně kalendářně vázány. V České republice patří k nejvýznamnějším povětrnostním singularitám poměrně chladné a deštivé „medardovské“ počasí v červnu, dále babí léto, vyvolávané na podzim zvýšenou četností tlakových výší, a vánoční obleva, související se zesíleným jihozápadním prouděním vzduchu v druhé polovině prosince.
Tzv. ledoví muži, kteří patří k nejznámějším výkyvům v ročním průběhu povětrnosti, se vzhledem k nepravidelnému nástupu v jednotlivých letech na křivkách průměrného ročního chodu teploty vzduchu za víceleté období výrazněji neprojevují.

Medard (medardovské počasí) - chladnější počasí s velkou oblačností a srážkami v červnu, popř. začátkem července ve střední Evropě, které poměrně značně kontrastuje s počasím předchozího období. Toto počasí je vyvoláváno dlouhotrvajícím přílivem (advekcí) mořského polárního vzduchu z Atlantiku do evropského vnitrozemí. Studený mořský vzduch neproniká nad přehřátý kontinent plynule, ale příliv je postupně, po vlnách, které jsou odděleny přestávkami se slunným počasím

Babí léto – období suchého, slunného a teplého, málo větrného počasí v září a říjnu, kdy jeho počátek se projevuje velkou amplitudou teploty vzduchu mezi teplým dnem a chladnější nocí a výrazným zakalením ovzduší, které tlumí jak dopadající záření, tak vyzařování a působí, že teplotní kolísání jsou nakonec méně výrazná než na jaře v suchém a čistém polárním vzduchu.
Příčinou babího léta je poměrně stálá tlaková výše (stacionární anticyklóna) na střední a jižní Evropou.

Vánoční obleva - poměrně teplé a vlhké počasí vyskytující se obvykle mezi vánocemi a Novým rokem při proudění mořského vzduchu od JZ až Z, které nastupuje po období tužších mrazů první poloviny prosince,které se rozdílně projevuje v nížinách a horách. V nižších a středních polohách se zpravidla projevuje deštěm, táním sněhové pokrývky a ledového krytu na vodních hladinách, zatímco ve vyšších horských polohách, kde teplota vzduchu příliš nevystoupí nad nulu, může vydatně sněžení sněhovou pokrývku naopak navýšit.

Ledoví muži – povětrnostní singularita náhlého ochlazení ve střední Evropě v první polovině května. Vyvolávají ji vpády studeného vzduchu od S nebo SZ, které vznikají např. tím, že se azorská tlaková výše od dubna do června posunuje k severu, tj. že se prostírá nad severozápadním Evropou a přilehlými moři s jádrem přibližně nad Irskem. Za této situace se u nás vyskytuje meridionální proudění od severu. Na východní straně anticyklóny k nám proudí i po několik dní studený mořský polární vzduch, který mj. přináší i jasné noci s intenzívním vyzařováním, vyskytují se mrazíky, popř. i mrazy.

Klimatické oblasti

V roce 1971 bylo E. Quittem zpracováno klimatickogeografické členění Československa, ve kterém vymezil na našem území 3 základní klimatické oblasti – teplou, mírně teplou a chladnou. Na základě chodu a intenzity 14 klimatických charakteristik pak vymezil v každé oblasti několik podoblastí.
Teplá oblast se dělí na 5 podoblastí (T1 - T5), kdy T5 je nejteplejší a také nejsušší a T1 je nejchladnější a nejvlhčí. Mírně teplá podoblast se dělí na 11 podoblastí (MT1 - MT11), kdy MT11 je opět nejteplejší a nejsušší a MT1 je nejchladnější a nejvlhčí.
Chladná oblast je dělena na 7 jednotek (CH1 - CH7), z nichž CH1 je opět nejstudenější a CH7 nejteplejší.

Střed České kotliny zaujímá teplá podoblast T2 (Polabí, část Pražské plošiny, Žatecká plošina a celé Poohří). Vyznačuje se dlouhým, teplým a suchým létem, velmi krátkým přechodným obdobím a teplým až mírně teplým jarem a podzimem, krátkou, mírně teplou a suchou až velmi suchou zimou.
Tato podoblast je obklopena mírně teplou podoblastí (MT11 a MT11), která má poněkud vlhčí léto, delší přechodné období a delší trvání sněhové pokrývky. Zabírá většinu pahorkatin a ploché vrchoviny střední části České kotliny.
Vrchovinné části Českomoravské vrchoviny, Středočeské pahorkatiny, Brd a podhorské oblasti okrajových pohoří mají podnebí mírně teplé podoblasti, které se s narůstající nadmořskou výškou stává drsnější (MT5 – MT2).
Převážná část horského lemu České kotliny (Novohradské hory, Šumava, Český les, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory) mají podnebí chladné podoblasti CH7. Jsou charakterizovány podnebím s velmi krátkým až krátkým, mírně chladným a vlhkým létem, dlouhým přechodným obdobím s mírně chladným jarem a mírným podzimem, dlouhou mírnou až mírně vlhkou zimou s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Vrcholové části nejvyšších pohoří České vysočiny – Krkonoš, Krušných hor a Šumavy zasahují do podoblasti CH4, která má zejména zimu podstatně chladnější než podoblasti CH6 a CH7.
Ve východní části České vysočiny mají vrcholové části Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku rovněž klima podoblasti CH4. Jejich podhůří a vrchoviny východní části České vysočiny mají podnebí podoblasti CH7. Směrem k jihovýchodu pak nižší části vrchovin a pahorkatiny mají podnebí mírně teplé oblasti, které přechází pak v teplé podnebí (podoblasti T2 a T4) Západních Vněkarpatských sníženin (např. Hornomoravský úval). Klima podoblasti T4 má rovněž Dolnomoravský úval.
Oblasti Středomoravských Karpat a Moravsko-slezských Karpat mají podnebí mírně teplé podoblasti, zatímco vrcholové části nejvyšších karpatských pohoří moravsko-slovenského pomezí mají klima chladné oblasti.

Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

Charakterizujte průběh počasí za typických povětrnostních situací (Wc, A, B).
Na základě vlastního pozorování a sledování předpovědí počasí (např. ČT1) popište průběh počasí v ČR za uplynulých 10 dní.
Na jakých principech jsou založeny klimatické klasifikace Končeka-Petroviče (v Atlasu podnebí ČSR) a E. Quitta.
Vysvětlete (podle Školního atlasu ČR, Kartografie Praha) rozdíly v ročním chodu teploty vzduchu a atmosférických srážek na stanicích Brno, Jeseník, Lysá hora, Pancíř, Počátky, Praha, Sněžka a Žatec.

Doporučená literatura:

Konček, M., Petrovič, Š: Klimatické oblasti Československa. Meteorologické zprávy 10, 1957, 5:113-119.
Munzar, J. a kol.: Malý průvodce meteorologií. Mladá fronta, Praha 1989.
Quitt, E.: Klimatické oblasti ČSR. Mapa 1: 500 000
Školní atlas České republiky. Kartografie, Praha 2000
Seifert, V.: Počasí kolem nás. Grada, Praha 1993.

Odkazy na další zdroje

Návrat na hlavní stránku

Nahoru