wz

Vodstvo České republiky

Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Úvod
  2. Rozdělení odtoku v povodích
  3. Hydrologický režim
  4. Podzemní vody
  5. Podklady pro seminář
  6. Odkazy na další zdroje

Úvod

Odtokové poměry se vytvářejí jako výslednice celkových přírodních poměrů, které jsou však též ovlivňovány činností člověka. Proměnlivá příjmová složka atmosférických srážek, na které je u nás převážně závislý režim vodních zdrojů, je transformována v odtokovém procesu dalšími vlivy, především výparem, geologickou stavbou území a jeho hydrogeologickými vlastnostmi, morfologií krajiny, hydropedologickou kvalitou půd a vegetačními poměry.

Rozdělení území České republiky na jednotlivá úmoří i výšková členitost jsou výsledkem geologického a geomorfologického vývoje. Ten se projevuje i v tvorbě dalších podmínek důležitých pro odtokové poměry, neboť vytváří prostředí, v němž nebo na němž dochází k odtoku srážkových vod, a spolurozhoduje o vývoji dalších důležitých činitelů, o půdě a vegetaci. Nejdůležitějším zdrojem vodnosti našich řek jsou atmosférické srážky spadlé v podobě deště nebo sněhu, mnohem méně se na napájení vodních toků podílejí podpovrchové vody.

Tabulka 1. Bilance oběhu vody v povodích

Povodí

Srážky/rok

Odtok/rok

q

f
106 m3
mm
106 m3
mm
l.s-1.km-2
%
Labe
33 945
659
10 055
194
6,2
29,6
Odra
5 158
825
1 953
313
9,9
37,9
Morava
13 529
641
3 140
149
4,7
23,2
Česko
52 631
668
15 148
192
6,1
28,8

V dlouhodobém průměru spadne na naše asi 670 mm srážek, tj. 53 miliardy m3 vody. Z toho připadá na povodí Labe 64,5 % na povodí Labe (roční úhrn srážek 659 mm), na povodí 9,8 % (825 mm) a na povodí Moravy 24,7 % (641 mm).
Při porovnání průměrných ročních úhrnů srážek (údaje v závorkách) je zřejmý velký rozdíl ve vlhkosti jednotlivých povodí. Nejvlhčí je povodí Odry, nejsušší je povodí Moravy. Z celého území ČR odteče v průměrném roce asi 15 miliard m3 vody, tj. 28,8 % spadlých srážek. (Tento objem vody, rozdělený rovnoměrně po území republiky, by vytvořil vrstvu – odtokovou výšku -  192 mm vysokou). Na vytvoření tohoto celkové množství se podílí opět jednotlivá povodí nerovnoměrně.
 

Mapa specifického odtoku

Specifický odtok

Přehledně vyjádříme nejlépe plošné rozdělení odtoků na území republiky mapou izolinií průměrných ročních specifických odtoků. Na jeho prostorovou proměnlivost má rozhodující význam vertikální členitost a další činitelé.
 

Rozdělení odtoku v povodích

Povodí Labe

Povodí Labe se skládá převážně z hornin krystalinika. Střední Polabí, oblast pravostranných přítoků středního a dolního Labe a povodí dolní Ohře vyplňují horniny křídového stáří. V povodí Labe můžeme rozlišit 3 charakteristické odtokové oblasti: oblast okrajových pohoří se specifickými odtoky nad 10 l.s-1.km-2, přechodnou - podhorskou oblast se specifickými odtoky 5–10 l.s-1.km-2 a nížinnou oblast s hodnotami  specifického odtoku pod  5 l.s-1.km-2.

Oblast okrajových pohoří tvoří úzký pruh pohraničních horstev s nejvyššími srážkami a se souvislými lesními plochami. Toto území je nejvýznamnější částí pramenných oblastí většiny řek v povodí Labe.

Největší část povodí Labe zaujímá přechodná podhorská oblast. Je to pás na obvodu povodí navazující na okrajová pohoří. Je však značně členitý a zasahuje do Čech Českomoravskou vrchovinou, podhůřím Šumavy, Tepelskou vrchovinou, Doupovskými horami a Brdy. Lesy jsou tu převážně rozptýlené, svažitost půdy na pestrém geologickém podkladě je velmi proměnlivá, a proto tu dochází k největší erozi půdy, zejména ve vyšších polohách.

Nížinná oblast vyplňuje celé střední Čechy a zasahuje podle Labe, Vltavy, Ohře a Berounky a jejich přítoků do podhorské oblasti. Jsou to úrodné nížiny s půdními i klimatickými podmínkami výhodnými pro intenzívní zemědělskou výrobu. Lesů je zde velmi málo a jsou rozptýleny v ojedinělé hájky. V této oblasti jsou nejnižší srážky na povodí, a to pod 600 mm, v severozápadní části klesají pod 500 mm. Tyto nepříznivé vlhkostní a odtokové poměry jsou jen zčásti vyváženy tím, že oblastí protékají největší vodní toky a dolní úseky jejich přítoků.
 

Povodí Odry

V povodí Odry jsou dvě hydrologicky odlišné oblasti, z nichž jesenická patří k Českému masivu a beskydská ke Karpatům. Jesenická oblast - Hrubý Jeseník a Nízký Jeseník jsou budovány horninami krystalinika, jsou z 30 % zalesněny a jsou bohaté na srážky, zejména Hrubý Jeseník, a jsou proto i odtokově příznivé. Specifické odtoky dosahují hodnot i nad 30 l. s-1. km-2. Směrem na východ s poklesem nadmořské výšky i srážek klesají vydatnosti na 10-5  l. s-1. km-2, v nížinném údolí Opavy až ke 3 l. s-1. km-2.
V beskydské oblasti mají vysoké srážky a při velké nepropustnosti flyše i jeho produktů zvětrávání také vysoké specifické odtoky zejména Moravskoslezské Beskydy. Hodnoty specifického odtoku překračují v horských oblastech 20-30 l. s-1. km-2. jen v údolí Odry a Olše klesají pod 5   l. s-1. km-2.
 

Povodí Moravy

Povodí Moravy můžeme rozdělit na 3 odtokové odlišné části, a to na západní, jesenickou a  beskydsko-karpatskou.
Západní oblast tvoří povodí Dyje a západní část povodí hlavního toku Moravy. Vyplňují ji převážně pahorkatiny a vrchoviny Českomoravské vrchoviny a Brněnské vrchoviny s převládajícím podložím krystalických břidlic nebo křídy a kulmu. Roční úhrny srážek přesahují 700 mm jen ve vrcholových částech Českomoravské vrchoviny, převážně však klesají pod 600 mm a v nejúrodnější části, v nížině Dyjsko-svrateckého úvalu, i pod 500 mm. V souladu s tím se i hodnoty specifického odtoku pohybují v mezích od 3 do 5 l. s-1. km-2 a v suché oblasti klesají i pod 3 l. s-1. km-2.
Oblast jesenická vyplňuje pramennou část povodí Moravy a povodí levostranných přítoků až po Bečvu. Roční úhrny srážek překračují 650 mm, na svazích Hrubého Jeseníku dosahují hodnot nad 1000 mm. V dobře zalesněné oblasti Jeseníků přesahují specifické odtoky i 10 l. s-1. km-2 a směrem k Hornomoravskému úvalu klesají pod 5 l. s-1. km-2.
Beskydsko-karpatská oblast vyplňuje východní část povodí Moravy počínaje Bečvou. Je částí Vnějších Karpat, které jsou složeny z flyšových hornin. Roční úhrny srážek zde překračují 600 mm a v Beskydech  dokonce 1000 mm. V souhlase s tím a s morfologickými poměry klesá specifický odtok z hodnot nad 20 l. s-1. km-2, v Dolnomoravském úvalu až pod  3 l. s-1. km-2. Zalesnění nestačí upravit extrémní odtoky, které jsou pro flyš charakteristické.
 
 

Hydrologický režim

Hydrologickým režimem rozumíme zákonitosti změn hydrologických jevů v čase a prostoru vyvolané fyzickogeografickými činiteli, především klimatickými, jedná se o přirozený režim, popř. umělými zásahy, opak se jedná o ovlivněný hydrologický režim.
Velikost a rozdělení průtoků je tedy výsledkem působení mnoha činitelů, při čemž jejich působení může protichůdné nebo souhlasné. O přirozeném hydrologickém režimu a rozdělení vodnosti během roku rozhoduje v našich klimatických podmínkách značnou měrou množství vody nahromaděné ve sněhové pokrývce a doba tání. Z toho vyplývá, že toky s podobným rozdělením vodnosti během roku vznikají v oblastech klimaticky i geomorfologicky podobných. Podle rozdělení vodnosti během roku rozlišujeme v České republice tři oblasti: horskou - sněhovodešťovou,, horskou -sněhovou, vrchovinno-nížinnou.

Oblast1
V horské- sněhovodešťové oblasti nastává maximum měsíční vodnosti v červenci a v červnu, postupně se změnou charakteru reliéfu se přesunuje na květen. Převažujícími zdroji vodnosti řek je voda z tajícího sněhu a dešťových srážek. Na našem území do této oblasti patří jen horské oblasti části povodí Olše.

Oblast2
V horské - sněhové oblasti přechází postupně maximum vodnosti z května na duben, popř. na březen. Nejméně vodné měsíce připadají na konec zimy, jen výjimečně na podzim. Za období zimních a jarních měsíců, tj. za prosinec až květen, odteče 50 až 60 % celoročního odtečeného množství vody. Hlavním zdrojem vodnosti je voda z tajícího sněhu. Tato oblast zahrnuje celá anebo horní povodí toků stékajících z našich hor. V povodí Labe jsou to zejména Úpa, Metuje, horní Orlice, Loučná, Vltava (nad Berounkou), Otava, Malše, Lužnice, horní Berounka a Ploučnice. V povodí Odry patří do této oblasti všechny toky, v povodí Moravy horská část Bečvy.

Oblast3
Toky vrchovinno-nížinné oblasti mají zřejmou převahu vodnosti v zimním a jarním období (nad 60 % celoročního odtoku), kdy na napájení vodních toků se podílí voda z dešťových či sněhových srážek. Patří sem toky středních Čech, zejména levostranné přítoky středního a dolního Labe a Sázava, převážná část přítoků Moravy a celé povodí Dyje.
 

Podzemní vody

 Výskyt, množství a chemické vlastnosti podzemních vod závisí na geologickém složení území a jeho doplňování vodou z dešťových srážek, tajícího sněhu či řek. Podle hloubky, ve které se podzemní voda pohybuje pod povrchem, rozlišujeme podzemní vodu s mělkým oběhem nebo s hlubokým oběhem.

 Podzemní voda s mělkým oběhem pochází ze srážek, oběh vody je rychlý, proto se nestačí při styku s horninovým prostředím velmi mineralizovat. Do této skupiny patří většina nejvíce využívaných (pitných a užitkových) vod. Podzemní vody s hlubokým oběhem jsou více mineralizované a teplejší. Jedná se hlavně o termální vody a vody artézské.

 Na základě geologické stavby a horninové složení můžeme na území České republiky rozlišit 7 oblastí s charakteristickým oběhem podzemní vody - viz. mapa rajónů.

Rajóny podzemních vod
Kapacita zdrojů podzemní vody v České republice(dynamické zásoby) se odhaduje asi na  1,44 mld. m3/rok, jejich rozdělení na území ČR je však značně nerovnoměrné. Jen 16 % území ČR má vhodné podmínky pro tvorbu využitelných zásob podzemních vod, jedná se především o zásoby v hydrogeologických rajonech (HGR) křídových sedimentů (cca 0,44 mld. m3/rok) a kvartérních sedimentů (cca 0,42 mld. m3/rok). 84 % území ČR má z hlediska tvorby zásob a využití podzemních vod jen lokální význam, na toto území připadá 0,58 mld. m3/rok, což je asi jen 40 % z celkové kapacity zdrojů podzemních vod.

Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

Vysvětlete principy regionalizace povrchových a podzemních ČR,
Prosté podzemní vody – typy, výskyt, využití.
Minerální voda – její typy a klasifikace, výskyt, využití.
Stručně charakterizujte nejdůležitější právní předpisy v oblasti vodního hospodářství.

Doporučená literatura:

Vlček, V: Příspěvek k regionalizaci povrchových vod v ČSR.  In Studia geographica 22, str. 121-137, GgÚ ČSAV, Brno 1971.
Kříž, H.: Hydrologie podzemních vod. Academia, Praha 1983
Statistická ročenka životního prostředí ČR (http://www.env.cz)
Přehled právních předpisů v oblasti voda (http://www.env.cz , http://www.mze.cz )
Mapa - Regiony povrchových vod v ČSR, 1:500 000, GgÚ ČSAV, Brno 1971
Mapa - Regiony mělkých podzemních vod v ČSR, 1:500 000, GgÚ ČSAV, Brno 1971

Odkazy na další zdroje

birds

Návrat na hlavní stránku

Nahoru