Rozdělení území České republiky na jednotlivá úmoří i výšková členitost jsou výsledkem geologického a geomorfologického vývoje. Ten se projevuje i v tvorbě dalších podmínek důležitých pro odtokové poměry, neboť vytváří prostředí, v němž nebo na němž dochází k odtoku srážkových vod, a spolurozhoduje o vývoji dalších důležitých činitelů, o půdě a vegetaci. Nejdůležitějším zdrojem vodnosti našich řek jsou atmosférické srážky spadlé v podobě deště nebo sněhu, mnohem méně se na napájení vodních toků podílejí podpovrchové vody.
Tabulka 1. Bilance oběhu vody v povodích
Povodí |
Srážky/rok |
Odtok/rok |
q |
f |
||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V dlouhodobém průměru spadne na naše
asi 670 mm srážek, tj. 53 miliardy m3 vody. Z toho připadá
na
povodí Labe 64,5 % na povodí Labe (roční úhrn srážek 659 mm), na povodí
9,8 % (825 mm) a na povodí Moravy 24,7 % (641 mm).
Při porovnání průměrných ročních úhrnů
srážek (údaje v závorkách) je zřejmý velký rozdíl ve vlhkosti
jednotlivých
povodí. Nejvlhčí je povodí Odry, nejsušší je povodí Moravy. Z celého
území
ČR odteče v průměrném roce asi 15 miliard m3 vody, tj. 28,8 % spadlých
srážek. (Tento objem vody, rozdělený rovnoměrně po území republiky, by
vytvořil vrstvu – odtokovou výšku - 192 mm vysokou). Na vytvoření
tohoto celkové množství se podílí opět jednotlivá povodí nerovnoměrně.
Přehledně vyjádříme nejlépe plošné
rozdělení
odtoků na území republiky mapou izolinií průměrných ročních
specifických
odtoků. Na jeho prostorovou proměnlivost má rozhodující význam
vertikální
členitost a další činitelé.
Oblast okrajových pohoří tvoří úzký pruh pohraničních horstev s nejvyššími srážkami a se souvislými lesními plochami. Toto území je nejvýznamnější částí pramenných oblastí většiny řek v povodí Labe.
Největší část povodí Labe zaujímá přechodná podhorská oblast. Je to pás na obvodu povodí navazující na okrajová pohoří. Je však značně členitý a zasahuje do Čech Českomoravskou vrchovinou, podhůřím Šumavy, Tepelskou vrchovinou, Doupovskými horami a Brdy. Lesy jsou tu převážně rozptýlené, svažitost půdy na pestrém geologickém podkladě je velmi proměnlivá, a proto tu dochází k největší erozi půdy, zejména ve vyšších polohách.
Nížinná oblast vyplňuje celé střední
Čechy a zasahuje podle Labe, Vltavy, Ohře a Berounky a jejich přítoků
do
podhorské oblasti. Jsou to úrodné nížiny s půdními i klimatickými
podmínkami
výhodnými pro intenzívní zemědělskou výrobu. Lesů je zde velmi málo a
jsou
rozptýleny v ojedinělé hájky. V této oblasti jsou nejnižší srážky na
povodí,
a to pod 600 mm, v severozápadní části klesají pod 500 mm. Tyto
nepříznivé
vlhkostní a odtokové poměry jsou jen zčásti vyváženy tím, že oblastí
protékají
největší vodní toky a dolní úseky jejich přítoků.
V horské-
sněhovodešťové
oblasti nastává maximum měsíční vodnosti v červenci a v červnu,
postupně se změnou charakteru reliéfu se přesunuje na květen.
Převažujícími
zdroji vodnosti řek je voda z tajícího sněhu a dešťových srážek. Na
našem
území do této oblasti patří jen horské oblasti části povodí Olše.
V horské - sněhové
oblasti
přechází
postupně maximum vodnosti z května na duben, popř. na březen. Nejméně
vodné
měsíce připadají na konec zimy, jen výjimečně na podzim. Za období
zimních
a jarních měsíců, tj. za prosinec až květen, odteče 50 až 60 %
celoročního
odtečeného množství vody. Hlavním zdrojem vodnosti je voda z tajícího
sněhu.
Tato oblast zahrnuje celá anebo horní povodí toků stékajících z našich
hor. V povodí Labe jsou to zejména Úpa, Metuje, horní Orlice, Loučná,
Vltava
(nad Berounkou), Otava, Malše, Lužnice, horní Berounka a Ploučnice. V
povodí
Odry patří do této oblasti všechny toky, v povodí Moravy horská část
Bečvy.
Toky vrchovinno-nížinné
oblasti mají zřejmou převahu vodnosti v zimním a jarním období
(nad
60 % celoročního odtoku), kdy na napájení vodních toků se podílí voda z
dešťových či sněhových srážek. Patří sem toky středních Čech, zejména
levostranné
přítoky středního a dolního Labe a Sázava, převážná část přítoků Moravy
a celé povodí Dyje.
Podzemní voda s mělkým oběhem pochází ze srážek, oběh vody je rychlý, proto se nestačí při styku s horninovým prostředím velmi mineralizovat. Do této skupiny patří většina nejvíce využívaných (pitných a užitkových) vod. Podzemní vody s hlubokým oběhem jsou více mineralizované a teplejší. Jedná se hlavně o termální vody a vody artézské.
Na základě geologické stavby a horninové složení můžeme na území České republiky rozlišit 7 oblastí s charakteristickým oběhem podzemní vody - viz. mapa rajónů.
Kapacita zdrojů podzemní vody v České
republice(dynamické zásoby) se odhaduje asi na 1,44 mld. m3/rok,
jejich rozdělení na území ČR je však značně nerovnoměrné. Jen 16 %
území
ČR má vhodné podmínky pro tvorbu využitelných zásob podzemních vod,
jedná
se především o zásoby v hydrogeologických rajonech (HGR) křídových
sedimentů
(cca 0,44 mld. m3/rok) a kvartérních sedimentů (cca 0,42
mld.
m3/rok). 84 % území ČR má z hlediska tvorby zásob a využití
podzemních vod jen lokální význam, na toto území připadá 0,58 mld. m3/rok,
což je asi jen 40 % z celkové kapacity zdrojů podzemních vod.