Geologická stavba a nerostné suroviny
České republiky
Obsah
- Úvod
- Český masiv
- Západní Karpaty
- Nerostné suroviny
- Podklady pro
seminář
- Odkazy na další
zdroje
Úvod
Území České republiky patří z
regionálního
hlediska ke dvěma velkým celkům s odlišnou geologickou minulostí: Čechy
a většina Moravy a Slezska jsou součásti Českého masivu, východní část
Moravy a Slezska patří vnější okrajové části Západních Karpat.
Stavba Českého masivu i Karpat je
složitá
a dosud ne ve všech aspektech uspokojivě známá. Proto i podrobnější
regionální
geologické členění skýtá řadu otevřených problémů, názory jednotlivých
geologických škol a badatelů se často různí. Tato kapitola vychází z
práce
I. Chlupáče a kol. (2002).
Český masiv
Český masiv je zbytkem rozsáhlého
variského
neboli hercynského horstva, které bylo vyvrásněno při variském (=
hercynském)
vrásnění hlavně v intervalu mezi 380-300 miliony let před přítomností,
tj. v době od středního devonu do svrchního karbonu. Podle teorie
deskové
tektoniky byla příčinou vzniku horstva srážka (kolize) desek zemské
kůry
– staré pevniny Gondwany na jihu a Severoatlantského kontinentu (=
Laurussie)
na severu.
Původně souvislá pásma variského
horstva
(variscidy = hercynidy) byl již při svém vzniku i později
porušována
zlomy v zemské kůře a snižována účinky eroze, takže dnes vystupují na
povrch
jen jejich vzájemně izolované zbytky, oddělované pokryvy mladších
uloženin.
Trosky variského horstva můžeme sledovat od jižní Anglie a z
Pyrenejského
poloostrova přes Francii až do střední Evropy, kde je největším
povrchovým
zbytkem variscid právě Český masiv. Jeho okrajové části přesahují z
našeho
území do Rakouska, Německa a Polska.
Na stavbě Českého masivu se podílejí
především horniny prekambrického a paleozoického stáří. Jejich velké
celky,
označované jako oblasti, spolu před variským vrásněním patrně přímo
nesouvisely
a teprve procesy variského vrásnění je spojily v pevný, kratonizovaný
celek
– dnešní Český masiv. Na něm se pak ukládaly pokryvy mladších uloženin.
Horninové celky, které vzniky před variským vrásněním nebo v době jeho
působení, dělíme v Českém masivu do 5 hlavních oblastí (viz. mapa):
- Oblast moldanubická
(moldanubikum)
tvoří
j. a jz. část Českého masivu. Budují ji silně přeměněné (metamorfované)
horniny prekambrického a paleozoického stáří, které jsou prostoupeny
intruzivními
tělesy hlubinných granitoidních hornin, jež tvoří dva velké plutonické
komplexy (středočeský a moldanubický) a některá další tělesa (z nich je
největší třebíčský pluton - viz: mapa
Plutonity). K moldanubické oblati je některými autory řazena i tzv.
oblast kutnohorsko-svratecká, která lemuje moldanubikum na severu a od
typického moldanubika se liší hlavně nižším stupněm metamorfózy a
nepřítomností
variských granitoidových komplexů.
- Oblast středočeská neboli
tepelsko-barrandienská
(různě užívaná synonyma: barrandiensko-železnohorská,
bohemikum=centralbohemikum)
je tvořena horninami svrchního proterozoika a staršího paleozoika,
které
lze sledovat severně od moldanubika od západních až do východních Čech
(pokračování na západní Moravu je nejisté). Patří sem klasický areál
Barrandienu
se slabě metamorfovanými horninami svrchního proterozoika a
nepřeměněnými
sledy staršího paleozoika (kambrium až devon), tzv. metamorfované
„ostrovy“
(zbytky pláště středočeského plutonu mezi Říčany a Blatnou), domažlické
a tepelské krystalinikum v západních Čechách, celky tvořící Železné
hory
a soubory v podloží většiny české křídové pánve. Vedou se diskuse,
zda-li
ke středočeské oblasti patří i tzv. letovické krystalinikum na západní
Moravě.
- Oblast sasko-durynská
(saxothuringikum)
zasahuje na naše území z Německa pouzesvou jv. Okrajovou částí. U nás
je
zastoupena metamorfovanými horninami a převážně variskými granitoidními
plutony v Krušných horách a v jejich okolí. Patří sem mj. i výskyty
krystalických
hornin v areálu oherského riftu. Ten je zčásti vyplněn terciérními
sedimenty
podkrušnohorských pánví a produkty neoidního vulkanismu. Jižní omezení
tvoří hlubinný litoměřický zlom skrytý pod mladšími sedimenty.
- Oblast západosudetská (lužická)
tvoří severní
část Českého masivu a na naše území zasahuje jen svou jižní a jv.
Částí,
která je od středočeské oblasti oddělena labským zlomovým pásmem
(=labskou
linií), u nás skrytým pod uloženinami české křídové pánve. Dělící linií
od moravskoslezské oblasti je východní tektonické (omezení) nasunutí
staroměstského
pásma mezi Králickým Sněžníkem a Hrubým Jeseníkem. Na našem území patří
k západosudetské oblasti např. krkonošsko-jizerské krystalinikum aj.
- Oblast moravskoslezská
reprezentuje
východní
část Českého masivu, kde k ní patří brunovistulikum (=Bruna,
svrchnoproterozoický
podklad mladších uloženin pokračující i pod jednotky Vnějších Západních
Karpat), moravikum (krystalické celky lemující v. okraj moldanubika,
nasunuté
na brunovistulikum a jeho obal), silesikum (krystalické celky Hrubého
Jeseníku),
žulovský masiv (hercynský pluton) a moravskoslezské paleozoikum (hlavně
sledy devonu a spodního karbonu).
Po etapě hlavních variských
(hercynských)
horotvorných pohybů nebyly již horninové celky Českého masivu
významněji
vrásněny a představovaly relativně pevný (konsolidovaný) podklad.
Většinou
docházelo jen k intenzivní erozi a v jejím důsledku se vytvořila
mohutná
souvrství sedimentárních hornin.V karbonu a permu tak vznikly v Českém
masivu sladkovodní (limnické) sedimenty (slepence, jílovce, pískovce),
které byly uloženy v jezerních pánvích (oblasti
limnického permokarbonu: středočeská, lugická, krušnohorská,
limnické
brázdy – boskovická, vlašimská).
Po velkou část druhohor a třetihor
zůstal Český masiv souší s řadou jezer. Některé oblasti Českého masivu
(např. část středních a severních Čech) byly po variské orogenezi
zaplaveny
mělkým okrajovým druhohorním (křídovým) mořem, ve které se ukládaly
pískovce,
slínovce a opuky (česká křídová tabule) - viz. mapa Pokryvné
útvary).
Mladší horotvorné procesy, jmenovitě
alpínského vrásnění v mezozoiku a terciéru, které formovaly
alpsko-karpatské
oblasti, se zde projevovaly hlavně vznikem četných zlomů
s převahou vertikální složky pohybů nebo klenbovitými výzdvihy či
poklesy
větších regionů, při nichž vznikly třetihorní sladkovodní pánve
(mostecká
a sokolovská) a došlo i k vulkanismu. Byly tak vytvořeny Doupovské hory
a České středohoří, a dále řada dalších vulkanických tvarů, např. v
severních
Čechách. Sopečná aktivita se na našem území projevovala ještě i ve
čtvrtohorách
v okolí Chebu (Komorní hůrka, Železná hůrka) a nedaleko Bruntálu (např.
Velký Roudný, Uhlířský vrch, Venušina sopka - viz: mapa
Neovulkanity).
V pleistocénu se střídaly doby ledové
a meziledové, v Českém masivu vznikly na Šumavě a v Krkonoších horské
ledovce,
do severních Čech, na severní Moravu a do Slezska zasahoval
kontinentální
ledovec.
Mladší uloženiny vzniklé po variském
vrásnění, tj. přibližně od svrchního karbonu, označujeme vzhledem k
varisky
formovaným jednotkám jako platformní, popř. pokryvné. Jejich regionální
geologické dělení se v hlavních rysech shoduje se zachovanými zbytky
původních
sedimentačních nebo vulkanických prostorů.
Západní Karpaty na
našem
území
Karpatská soustava je celkem
mnohem
mladším než Český masiv. Byla zformována teprve procesy alpinského
vrásnění,
hlavně v intervalu posledního sta milionu let od svrchní křídy do
terciéru.
Také zde byly určujícím faktorem pohyby litosférických desek, tj. desek
zemské kůry, které se pohybovaly spolu se svrchní částí zemského
pláště.Hlavní
roli zde sehrála kolize jižnější africké desky s varisky
konsolidovanou
severnější deskou Evropy. Průběh alpinsky zvrásněných horstev, která
již
nebyla postižena dalšími horotvornými procesy a proto se lépe zachovaly
než mnohem starší horstva variská, pak můžeme sledovat od Pyrenejí přes
Alpy a Karpaty dále k V až do Himálají.
Na našem území zasahuje jen malý
úsek vnější části Západních Karpat, tvořený příkrovy mezozoických a
terciérních
hornin, tj. tzv. flyšové Karpaty. Ty byly na v. okraj Českého masivu
nasunuty
od J a JV hlavně až během mladšího terciéru – miocénu – přibližně před
15-25 miliony let. Za tuto geologicky krátkou dobu neobnažila eroze tak
hluboké části zemské kůry, jako tomu bylo u variského horstva, a
celková
morfologie má mladší ráz.
Ke karpatské oblasti řadíme i
mořské a sladkovodní uloženiny, které se zachovaly buď v předpolí v
tzv.
karpatské předhlubni, nebo uvnitř tektonicky pokleslých částí horstva
(vídeňské
pánve). V karpatské části našeho území rozlišujeme tyto hlavní části
(viz.
mapa Karpaty):
- Flyšové pásmo tvoří tektonicky
definované
jednotky s charakteristickou příkrovovou stavbou, vyznačené převahou
flyšové
sedimentace (tj. rytmického střídání písčitých a jílovitých sedimentů)
mezozoického a terciérního stáří. Protože příkrovy flyšového pásma byly
od sebe nasunovány ve směru od centra pohoří k periferii (v našem
případě
od JV k SZ) ve velmi plochých strukturách a násunové plochy byly při
periferii
horstva většinou téměř horizontální, jsou jednotlivé skupiny příkrovů
uloženy
nad sebou. Ve směru od nejvýše ležících příkrovů k nižším to jsou: a)
Magurská
skupina příkrovů, kterou tvoří jednotka račanská (faciálně pestré
uloženiny
spodní křídy-spodního oligocénu), bystrická (paleocén-eocén) a
bělokarpatská
(svrchní křída-eocén). Magurské skupině příkrovů patří větší část
Chřibů,
Hostýnsko-vsetínská vrchovina, Bílé Karpaty a Javorníky. b) Vnější
skupiny
příkrovů s převahou flyšových sedimentů, avšak i s podřízenými
horninami
neflyšového rázu (hlavně vápenci a silicity). Patří sem jednotka
předmagurská
(útržky přede čelem magurských příkrovů), slezská (jura-oligocén v
Moravskoslezských
Beskydech a Podbeskydské pahorkatině), zdounecká (spodní křída až
oligocén,
tvoří útržky v čele magurských příkrovů v Chřibech), podslezská
(faciálně
pestré uloženiny křídy až eocénu přesunuté přes karpatskou předhlubeň
hlavně
v Podbeskydské pahorkatině), ždánická (svrchní křída až transgresivní
spodní
miocén, v Pavlovských vrších též útržky jurských sedimentů s
transgresivní
svrchní křídou, tvoří též Ždánický les, jv. část Litenčické pahorkatiny
a sz. svahy Chřibů) a pouzdřanská (nejdále k SZ vysunutá silně
tektonicky
postižená struktura eocenních a spodnomiocenních hornin před čelem
ždánického
příkrovu mezi Pouzdřany a Slavkovem u Brna, též v Pavlovských vrších).
- Karpatská předhlubeň na Moravě:
podélné
deprese založené v předpolí karpatského horstva, vyplněné převážně
mořskými
sedimenty miocenními stáří a sladkovodními sedimenty pliocenními. Leží
diskordantně na horninách Českého masivu prekambrického až paleogenního
stáří, na V se noří pod přesunuté příkrovy flyšového pásma. Podle
stavby
a stratigrafického rozsahu výplně se člení na část jižní (od rakouské
hranice
po osu nesvačilského příkopu), střední (po s. omezení Hornomoravského
úvalu)
a severní (po hranici s Polskem na S). Ve střední části je předhlubeň
porušena
strukturou Hornomoravského úvalu a mohelnické brázdy (s výplní
terciérních
sedimentů). Na S zasáhla miocenní transgrese do opavské pánve.
- Vídeňská pánev na Moravě:
vnitrohorská
pánev vyplněná neogenními mořskými a sladkovodními sedimenty,
zasahující
na naše území z Rakouska a Slovenska pouze svou sv. částí (od okolí
Břeclavi
k Uherskému Hradišti). Podloží pánve zde tvoří příkrovy flyšového
pásma.
Pánev byla založena systémy hluboko zasahujících zlomů a mocnost výplně
dosahuje až několika tisíc metrů.
Nerostné suroviny České republiky
Rudy
Těžba rud na území České republiky má
velmi
starou tradici. Nejstarší archeologické doklady o rýžování zlata
pocházejí z 9. století před naším letopočtem. Ve středověku byly
Čechy střediskem evropské těžby zlata a stříbra. Dlouhodobá
těžební
činnost způsobila, že území České republiky se stalo bohatým jen
na chudé rudy. Těžba doznala posledního velkého rozmachu v období
studené války po roce 1948, kdy byla těžena rudní ložiska i s
výraznými
ekonomickými ztrátami s cílem zajištění nezávislosti na dovozu
surovin
ze západních zemí. Po roce 1989 došlo k výraznému útlumu těžby a
ukončením dobývání polymetalického ložiska se zlatem Zlaté Hory
skončila
v roce 1994 těžba rud na území České republiky.
Energetické nerostné suroviny -
minerální
paliva (mapa Paliva1, Paliva2).
Významnější geologické zásoby
minerálních
energetických surovin na území České republiky jsou pouze u uranové
rudy,
černého a hnědého uhlí. Geologické zásoby těchto surovin dosahují
řádově
procentní podíl na celosvětových zásobách.
Těžba uhlí se začala rozvíjet v českých
zemích s nástupem průmyslové revoluce již v 19. století. Po 2.
světové
válce nastal rozvoj těžby uranové rudy. Těžba minerálních
paliv
jako celku dosáhla vrcholu v druhé polovině 80. let minulého století a
poté nastalo snižování spojené s útlumem těžby uranové rudy
a
všech druhů uhlí. Z energetických surovin zatím nejrychlejší
útlum
postihl těžbu uranové rudy. Potřeby České republiky v uranové
rudě
a uhlí jsou zabezpečovány domácí těžbou (černé a hnědé uhlí je i
předmětem vývozu), ale závislost na dovozu ropy a zemního plynu
je
téměř stoprocentní.
Tabulka 1. Těžba energetických
nerostných
surovin
|
Surovina
|
Jednotka
|
1991
|
1995
|
2000
|
2002
|
|
Uranová
ruda
|
t
U
|
1
827
|
611
|
498
|
477
|
|
Černé
uhlí*
|
kt
|
25
769
|
21
309
|
17
028
|
14
097
|
|
Hnědé
uhlí
|
kt
|
75
988
|
57
954
|
50
610
|
48
834
|
|
Lignit
|
kt
|
1
500
|
775
|
453
|
501
|
|
Ropa
|
kt
|
64
|
149
|
168
|
253
|
|
Zemní
plyn
|
mil.
m3
|
125
|
165
|
118
|
91
|
*
do roku 2000 OKD a.s. vykazovaly údaj o hrubé těžbě (těžbě rubaniny)
Nerudní
suroviny
Nerudní
suroviny představují - po energetických nerostných surovinách
-nejvýznamnější
skupinu surovin na území ČR. Největší geologické zásoby v této skupině
surovin jsou u vápenců, kaolinu,
jílů
a přírodních písků. Ostatní
nerudní suroviny představují zásobami menší, ale přesto významný
surovinový
potenciál pro národní hospodářství. Kaolin, přírodní písky, jíly,
vápence,
živce a dekorační kámen jsou také významné vývozní komodity.
Tabulka
2. Těžba (vybraných) nerudných surovin
|
Surovina
|
Jednotka
|
1991
|
1995
|
2000
|
2002
|
|
kaolin
|
kt
|
2
913
|
2
800
|
5 573
|
3 650
|
|
jíly
|
kt
|
947
|
915
|
601
|
564
|
|
živec
|
kt
|
130
|
183
|
337
|
401
|
|
přírodní
písky
|
kt
|
1 837
|
1 990
|
x
|
x
|
|
sklářské
a slévárenské písky
|
kt
|
x
|
x
|
1 814
|
1 527
|
|
vápence
|
kt
|
11 472
|
10 092
|
11 376
|
9 872
|
|
dekorační
kámen
|
tis. m3
|
198
|
210
|
270
|
235
|
x údaj není k dispozici
Stavební suroviny
Česká republika má mimořádně velké
geologické
zásoby stavebních surovin - stavebního kamene, štěrkopísků
a
cihlářských surovin. Stavební kámen a štěrkopísky jsou rovněž
významné
vývozní komodity (z vyvážených surovin zaujímají dlouhodobě co do
množství třetí místo za hnědým a černým uhlím).
Uváděné údaje o těžbě stavebních
surovin
v České republice mohou být do určité míry zkreslené, protože ne
všechna těžená ložiska byla do r. 1998 statisticky podchycena a
skutečná
těžba byla poněkud vyšší.
Tabulka 3. Těžba stavebních
surovin
(pouze tzv. výhradní ložiska)
|
Surovina
|
Jednotka
|
1991
|
1995
|
2000
|
2002
|
|
Stavební kámen
|
tis.
m3
|
9
522
|
9
021
|
9 451
|
9 654
|
|
Štěrkopísky
|
tis.
m3
|
12
876
|
10
525
|
7 740
|
8 264
|
|
Cihlářská
suroviny
|
tis.
m3
|
2
166
|
1
935
|
1 653
|
1 525
|
Podklady pro seminář
Diskuzní otázky
Popište geologický vývoj a stavbu
Evropy.
Charakterizujte Český masiv v rámci
geologické stavby Evropy
Popište nejdůležitější zlomové systémy
Českého masivu
Ukažte na mapě regionální jednotky
Českého masivu a popište jejich horninové složení.
Nerostné suroviny – vznik, výskyt,
těžba, využívání
Doporučená literatura:
Chlupáč, I. a kol.: Geologická minulost
České republiky. Academia, Praha 2002
Mísař, Z. a kol.: Geologie ČSSR I.
Český masív. SPN, Praha 1983
Netopil, R. a kol.: Geografie Evropy.
SPN, Praha 1989
Surovinové zdroje České republiky.
Nerostné suroviny. Geofond ČR, Praha ( ročenka je k dispozici na www.geofond.cz)
Odkazy na další zdroje
Návrat na
hlavní
stránku
Nahoru
