wz

Geologická stavba a nerostné suroviny České republiky


Návrat na hlavní stránku

Obsah

  1. Úvod
  2. Český masiv
  3. Západní Karpaty
  4. Nerostné suroviny
  5. Podklady pro seminář
  6. Odkazy na další zdroje

Úvod

Území České republiky patří z regionálního hlediska ke dvěma velkým celkům s odlišnou geologickou minulostí: Čechy a většina Moravy a Slezska jsou součásti Českého masivu, východní část Moravy a Slezska patří vnější okrajové části Západních Karpat.
Stavba Českého masivu i Karpat je složitá a dosud ne ve všech aspektech uspokojivě známá. Proto i podrobnější regionální geologické členění skýtá řadu otevřených problémů, názory jednotlivých geologických škol a badatelů se často různí. Tato kapitola vychází z práce I. Chlupáče a kol. (2002).

Český masiv

Český masiv je zbytkem rozsáhlého variského neboli hercynského horstva, které bylo vyvrásněno při variském (= hercynském) vrásnění hlavně v intervalu mezi 380-300 miliony let před přítomností, tj. v době od středního devonu do svrchního karbonu. Podle teorie deskové tektoniky byla příčinou vzniku horstva srážka (kolize) desek zemské kůry – staré pevniny Gondwany na jihu a Severoatlantského kontinentu (= Laurussie) na severu.
Původně souvislá pásma variského horstva (variscidy = hercynidy) byl již při svém  vzniku i později porušována zlomy v zemské kůře a snižována účinky eroze, takže dnes vystupují na povrch jen jejich vzájemně izolované zbytky, oddělované pokryvy mladších uloženin. Trosky variského horstva můžeme sledovat od jižní Anglie a z Pyrenejského poloostrova přes Francii až do střední Evropy, kde je největším povrchovým zbytkem variscid právě Český masiv. Jeho okrajové části přesahují z našeho území do Rakouska, Německa a Polska.
Na stavbě Českého masivu se podílejí především horniny prekambrického a paleozoického stáří. Jejich velké celky, označované jako oblasti, spolu před variským vrásněním patrně přímo nesouvisely a teprve procesy variského vrásnění je spojily v pevný, kratonizovaný celek – dnešní Český masiv. Na něm se pak ukládaly pokryvy mladších uloženin. Horninové celky, které vzniky před variským vrásněním nebo v době jeho působení, dělíme v Českém masivu do 5 hlavních oblastí (viz. mapa):

Český masiv

  1. Oblast moldanubická (moldanubikum) tvoří j. a jz. část Českého masivu. Budují ji silně přeměněné (metamorfované) horniny prekambrického a paleozoického stáří, které jsou prostoupeny intruzivními tělesy hlubinných granitoidních hornin, jež tvoří dva velké plutonické komplexy (středočeský a moldanubický) a některá další tělesa (z nich je největší třebíčský pluton - viz: mapa Plutonity). K moldanubické oblati je některými autory řazena i tzv. oblast kutnohorsko-svratecká, která lemuje moldanubikum na severu a od typického moldanubika se liší hlavně nižším stupněm metamorfózy a nepřítomností variských granitoidových komplexů.
  2. Oblast středočeská neboli tepelsko-barrandienská (různě užívaná synonyma: barrandiensko-železnohorská, bohemikum=centralbohemikum) je tvořena horninami svrchního proterozoika a staršího paleozoika, které lze sledovat severně od moldanubika od západních až do východních Čech (pokračování na západní Moravu je nejisté). Patří sem klasický areál Barrandienu se slabě metamorfovanými horninami svrchního proterozoika a nepřeměněnými sledy staršího paleozoika (kambrium až devon), tzv. metamorfované „ostrovy“ (zbytky pláště středočeského plutonu mezi Říčany a Blatnou), domažlické a tepelské krystalinikum v západních Čechách, celky tvořící Železné hory a soubory v podloží většiny české křídové pánve. Vedou se diskuse, zda-li ke středočeské oblasti patří i tzv. letovické krystalinikum na západní Moravě.
  3. Oblast sasko-durynská (saxothuringikum) zasahuje na naše území z Německa pouzesvou jv. Okrajovou částí. U nás je zastoupena metamorfovanými horninami a převážně variskými granitoidními plutony v Krušných horách a v jejich okolí. Patří sem mj. i výskyty krystalických hornin v areálu oherského riftu. Ten je zčásti vyplněn terciérními sedimenty podkrušnohorských pánví a produkty neoidního vulkanismu. Jižní omezení tvoří hlubinný litoměřický zlom skrytý pod mladšími sedimenty.
  4. Oblast západosudetská (lužická) tvoří severní část Českého masivu a na naše území zasahuje jen svou jižní a jv. Částí, která je od středočeské oblasti oddělena labským zlomovým pásmem (=labskou linií), u nás skrytým pod uloženinami české křídové pánve. Dělící linií od moravskoslezské oblasti je východní tektonické (omezení) nasunutí staroměstského pásma mezi Králickým Sněžníkem a Hrubým Jeseníkem. Na našem území patří k západosudetské oblasti např. krkonošsko-jizerské krystalinikum aj.
  5. Oblast moravskoslezská reprezentuje východní část Českého masivu, kde k ní patří brunovistulikum (=Bruna, svrchnoproterozoický podklad mladších uloženin pokračující i pod jednotky Vnějších Západních Karpat), moravikum (krystalické celky lemující v. okraj moldanubika, nasunuté na brunovistulikum a jeho obal), silesikum (krystalické celky Hrubého Jeseníku), žulovský masiv (hercynský pluton) a moravskoslezské paleozoikum (hlavně sledy devonu a spodního karbonu).
Po etapě hlavních variských (hercynských) horotvorných pohybů nebyly již horninové celky Českého masivu významněji vrásněny a představovaly relativně pevný (konsolidovaný) podklad. Většinou docházelo jen k intenzivní erozi a v jejím důsledku se vytvořila mohutná souvrství sedimentárních hornin.V karbonu a permu tak vznikly v Českém masivu sladkovodní (limnické) sedimenty (slepence, jílovce, pískovce), které byly uloženy v jezerních pánvích (oblasti limnického permokarbonu: středočeská, lugická, krušnohorská, limnické brázdy – boskovická, vlašimská).
Po velkou část druhohor a třetihor zůstal Český masiv souší s řadou jezer. Některé oblasti Českého masivu (např. část středních a severních Čech) byly po variské orogenezi zaplaveny mělkým okrajovým druhohorním (křídovým) mořem, ve které se ukládaly pískovce, slínovce a opuky (česká křídová tabule) - viz. mapa Pokryvné útvary).
Mladší horotvorné procesy, jmenovitě alpínského vrásnění v mezozoiku a terciéru, které formovaly alpsko-karpatské oblasti, se zde projevovaly hlavně vznikem četných zlomů s převahou vertikální složky pohybů nebo klenbovitými výzdvihy či poklesy větších regionů, při nichž vznikly třetihorní sladkovodní pánve (mostecká a sokolovská) a došlo i k vulkanismu. Byly tak vytvořeny Doupovské hory a České středohoří, a dále řada dalších vulkanických tvarů, např. v severních Čechách. Sopečná aktivita se na našem území projevovala ještě i ve čtvrtohorách v okolí Chebu (Komorní hůrka, Železná hůrka) a nedaleko Bruntálu (např. Velký Roudný, Uhlířský vrch, Venušina sopka - viz: mapa Neovulkanity).
V pleistocénu se střídaly doby ledové a meziledové, v Českém masivu vznikly na Šumavě a v Krkonoších horské ledovce, do severních Čech, na severní Moravu a do Slezska zasahoval kontinentální ledovec.
Mladší uloženiny vzniklé po variském vrásnění, tj. přibližně od svrchního karbonu, označujeme vzhledem k varisky formovaným jednotkám jako platformní, popř. pokryvné. Jejich regionální geologické dělení se v hlavních rysech shoduje se zachovanými zbytky původních sedimentačních nebo vulkanických prostorů.

Západní Karpaty na našem území

 Karpatská soustava je celkem mnohem mladším než Český masiv. Byla zformována teprve procesy alpinského vrásnění, hlavně v intervalu posledního sta milionu let od svrchní křídy do terciéru. Také zde byly určujícím faktorem pohyby litosférických desek, tj. desek zemské kůry, které se pohybovaly spolu se svrchní částí zemského pláště.Hlavní roli zde sehrála kolize jižnější africké desky s varisky konsolidovanou  severnější deskou Evropy. Průběh alpinsky zvrásněných horstev, která již nebyla postižena dalšími horotvornými procesy a proto se lépe zachovaly než mnohem starší horstva variská, pak můžeme sledovat od Pyrenejí přes Alpy a Karpaty dále k V až do Himálají.
 Na našem území zasahuje jen malý úsek vnější části Západních Karpat, tvořený příkrovy mezozoických a terciérních hornin, tj. tzv. flyšové Karpaty. Ty byly na v. okraj Českého masivu nasunuty od J a JV hlavně až během mladšího terciéru – miocénu – přibližně před 15-25 miliony let. Za tuto geologicky krátkou dobu neobnažila eroze tak hluboké části zemské kůry, jako tomu bylo u variského horstva, a celková morfologie má mladší ráz.
 Ke karpatské oblasti řadíme i mořské a sladkovodní uloženiny, které se zachovaly buď v předpolí v tzv. karpatské předhlubni, nebo uvnitř tektonicky pokleslých částí horstva (vídeňské pánve). V karpatské části našeho území rozlišujeme tyto hlavní části (viz. mapa Karpaty):

Karpaty

  1. Flyšové pásmo tvoří tektonicky definované jednotky s charakteristickou příkrovovou stavbou, vyznačené převahou flyšové sedimentace (tj. rytmického střídání písčitých a jílovitých sedimentů) mezozoického a terciérního stáří. Protože příkrovy flyšového pásma byly od sebe nasunovány ve směru od centra pohoří k periferii (v našem případě od JV k SZ) ve velmi plochých strukturách a násunové plochy byly při periferii horstva většinou téměř horizontální, jsou jednotlivé skupiny příkrovů uloženy nad sebou. Ve směru od nejvýše ležících příkrovů k nižším to jsou: a) Magurská skupina příkrovů, kterou tvoří jednotka račanská (faciálně pestré uloženiny spodní křídy-spodního oligocénu), bystrická (paleocén-eocén) a bělokarpatská (svrchní křída-eocén). Magurské skupině příkrovů patří větší část Chřibů, Hostýnsko-vsetínská vrchovina, Bílé Karpaty a Javorníky. b) Vnější skupiny příkrovů s převahou flyšových sedimentů, avšak i s podřízenými horninami neflyšového rázu (hlavně vápenci a silicity). Patří sem jednotka předmagurská (útržky přede čelem magurských příkrovů), slezská (jura-oligocén v Moravskoslezských Beskydech a Podbeskydské pahorkatině), zdounecká (spodní křída až oligocén, tvoří útržky v čele magurských příkrovů v Chřibech), podslezská (faciálně pestré uloženiny křídy až eocénu přesunuté přes karpatskou předhlubeň hlavně v Podbeskydské pahorkatině), ždánická (svrchní křída až transgresivní spodní miocén, v Pavlovských vrších též útržky jurských sedimentů s transgresivní svrchní křídou, tvoří též Ždánický les, jv. část Litenčické pahorkatiny a sz. svahy Chřibů) a  pouzdřanská (nejdále k SZ vysunutá silně tektonicky postižená struktura eocenních a spodnomiocenních hornin před čelem ždánického příkrovu mezi Pouzdřany a Slavkovem u Brna, též v Pavlovských vrších).
  2. Karpatská předhlubeň na Moravě: podélné deprese založené v předpolí karpatského horstva, vyplněné převážně mořskými sedimenty miocenními stáří a sladkovodními sedimenty pliocenními. Leží diskordantně na horninách Českého masivu prekambrického až paleogenního stáří, na V se noří pod přesunuté příkrovy flyšového pásma. Podle stavby a stratigrafického rozsahu výplně se člení na část jižní (od rakouské hranice po osu nesvačilského příkopu), střední (po s. omezení Hornomoravského úvalu) a severní (po hranici s Polskem na S). Ve střední části je předhlubeň porušena strukturou Hornomoravského úvalu a mohelnické brázdy (s výplní terciérních sedimentů). Na S zasáhla miocenní transgrese do opavské pánve.
  3. Vídeňská pánev na Moravě: vnitrohorská pánev vyplněná neogenními mořskými a sladkovodními sedimenty, zasahující na naše území z Rakouska a Slovenska pouze svou sv. částí (od okolí Břeclavi k Uherskému Hradišti). Podloží pánve zde tvoří příkrovy flyšového pásma. Pánev byla založena systémy hluboko zasahujících zlomů a mocnost výplně dosahuje až několika tisíc metrů.

Nerostné suroviny České republiky

Rudy

Těžba rud na území České republiky má velmi starou tradici.  Nejstarší archeologické doklady o rýžování zlata pocházejí z  9. století před naším letopočtem. Ve středověku byly Čechy  střediskem evropské těžby zlata a stříbra. Dlouhodobá těžební  činnost způsobila, že území České republiky se stalo bohatým  jen na chudé rudy. Těžba doznala posledního velkého rozmachu  v období studené války po roce 1948, kdy byla těžena rudní  ložiska i s výraznými ekonomickými ztrátami s cílem zajištění  nezávislosti na dovozu surovin ze západních zemí. Po roce  1989 došlo k výraznému útlumu těžby a ukončením dobývání  polymetalického ložiska se zlatem Zlaté Hory skončila v roce 1994 těžba rud na  území České republiky.

Energetické nerostné suroviny - minerální paliva (mapa Paliva1, Paliva2).

Významnější geologické zásoby minerálních energetických surovin na území České republiky jsou pouze u uranové rudy, černého a hnědého uhlí. Geologické zásoby těchto surovin dosahují řádově procentní podíl na celosvětových zásobách.
Těžba uhlí se začala rozvíjet v českých zemích s nástupem  průmyslové revoluce již v 19. století. Po 2. světové válce  nastal rozvoj těžby uranové rudy. Těžba minerálních paliv  jako celku dosáhla vrcholu v druhé polovině 80. let minulého století a poté  nastalo snižování spojené s útlumem těžby uranové rudy a  všech druhů uhlí. Z energetických surovin zatím nejrychlejší  útlum postihl těžbu uranové rudy. Potřeby České republiky v  uranové rudě a uhlí jsou zabezpečovány domácí těžbou (černé a  hnědé uhlí je i předmětem vývozu), ale závislost na dovozu  ropy a zemního plynu je téměř stoprocentní.

Tabulka 1. Těžba energetických nerostných surovin
Surovina
Jednotka
1991
1995
2000
2002
Uranová ruda
t U
1 827
611
498
477
Černé uhlí*
kt
25 769
21 309
17 028
14 097
Hnědé uhlí
kt
75 988
57 954
50 610
48 834
Lignit
kt
1 500
775
453
501
Ropa
kt
64
149
168
253
Zemní plyn
mil. m3
125
165
118
91

* do roku 2000 OKD a.s. vykazovaly údaj o hrubé těžbě (těžbě rubaniny)

 

Nerudní suroviny

Nerudní suroviny představují - po energetických nerostných surovinách -nejvýznamnější skupinu surovin na území ČR. Největší geologické zásoby v této skupině surovin jsou u vápenců, kaolinu, jílů a přírodních písků. Ostatní nerudní suroviny představují zásobami menší, ale přesto významný surovinový potenciál pro národní hospodářství. Kaolin, přírodní písky, jíly, vápence, živce a dekorační kámen jsou také významné vývozní komodity.
Tabulka 2. Těžba (vybraných) nerudných surovin
Surovina
Jednotka
1991
1995
2000
2002
kaolin
kt
2 913
2 800
5 573
3 650
jíly
kt
947
915
601
564
živec
kt
130
183
337
401
přírodní písky
kt
1 837
1 990
x
x
sklářské a slévárenské písky
kt
x
x
1 814
1 527
vápence
kt
11 472
10 092
11 376
9 872
dekorační kámen
tis. m3
198
210
270
235
x údaj není k dispozici

Stavební suroviny

Česká republika má mimořádně velké geologické zásoby  stavebních surovin - stavebního kamene, štěrkopísků a  cihlářských surovin. Stavební kámen a štěrkopísky jsou rovněž  významné vývozní komodity (z vyvážených surovin zaujímají  dlouhodobě co do množství třetí místo za hnědým a černým  uhlím).
Uváděné údaje o těžbě stavebních surovin v České republice  mohou být do určité míry zkreslené, protože ne všechna těžená  ložiska byla do r. 1998 statisticky podchycena a skutečná těžba byla  poněkud vyšší.

Tabulka 3. Těžba stavebních surovin (pouze tzv. výhradní ložiska)
Surovina
Jednotka
1991
1995
2000
2002
Stavební kámen
tis. m3
9 522
9 021
9 451
9 654
Štěrkopísky
tis. m3
12 876
10 525
7 740
8 264
Cihlářská suroviny
tis. m3
2 166
1 935
1 653
1 525

Podklady pro seminář

Diskuzní otázky

Popište geologický vývoj a stavbu Evropy.
Charakterizujte Český masiv v rámci geologické stavby Evropy
Popište nejdůležitější zlomové systémy Českého masivu
Ukažte na mapě regionální jednotky Českého masivu a popište jejich horninové složení.
Nerostné suroviny – vznik, výskyt, těžba, využívání

Doporučená literatura:

Chlupáč, I. a kol.: Geologická minulost České republiky. Academia, Praha 2002
Mísař, Z. a kol.: Geologie ČSSR I. Český masív. SPN, Praha 1983
Netopil, R. a kol.: Geografie Evropy. SPN, Praha 1989
Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny. Geofond ČR, Praha ( ročenka je k dispozici na www.geofond.cz)

Odkazy na další zdroje

birds

Návrat na hlavní stránku

Nahoru